Harry Potter

5 Kapitola – Povedená proměna

Když Harry a Draco došli zpátky domů zahrnli je otázky typu: „Tak jak to dopadlo?“ nebo „Můžeme se s vámi učit?“

„Ticho!“ zařval Draco a trojice i s Harrym ztichla.

„Super. Tak a teď odpovědi na vaše otázky. Ano, můžete se s námi učit s mečem,“ řekl už tišeji Draco. Když to Calipsa, Kate a Erik slyšeli začali se radovat. Jenže byli trochu moc hluční takže na ně přišla Helga.

„Co to tu provádíte?!“ zeptala se trochu hlasitěji. „Je to slyšet přes celý dům. Nedá se tu pracovat,“ rozčilovala se.

„Promiň mami,“ omlouvala se hned Kate.

„To je v pořádku. Jenom buďte trochu míň hluční!“ usmála se Helga.

„Neboj budeme,“ ujišťoval jí Erik. Helga jen pokývala hlavou a odešla.

„Tak co teď budeme dělat?“ zeptala se Calipsa.

„Já navrhuju, abychom šli do knihovny a vybrali si konečně nějaká ta zvířata.“ Ozval se Draco.

„Jo, to je dobrý nápad,“ přidal se hned Harry.

„Tak na co se čeká? Jdeme!“ zavelel Erik a šli.

Došli do knihovny kde se rozdělili. Každý z nich šel hledat zvíře, které by se mu líbilo. Dohodli se, že se za dvě hodiny sejdou uprostřed knihovny. (Určitě se ptáte proč uprostřed? To proto, že je tam stůl s křesly, aby si mohl člověk na čtení sednout a něco si i napsat, ale to už odbíhám od příběhu.)

Dvě hodiny uběhly jako nic takže za chvíli už se všichni sešli na smluveném místě.

„Já mám vybráno a vy?“ zeptala se Kate hned jak byli všichni.

„Já taky,“ informoval je Harry.

„Já mám taky vybráno,“ přidala se Calipsa.

„Jo, to já taky,“ řekl Draco.

„A já taky,“ prohlásil Erik. „V co se chcete proměňovat? Já sem si vybral Orla skalního,“ dodal ještě.

„Já mám kočkodlaka,“ řekla Calipsa.

„Kočkodlaka? Co to je?“ zeptala se Kate.

„To je kočka s křídly,“ osvětlila jí to Calipsa.

„Aha. Tak já sem si vybrala magickou pumu,“ chlubila se Kate. „A co máte vy?“ podívala se na Harryho a Draca. A jak chtěli oba oslovení promluvit povedlo se jim to najednou.

„VLKA“ řekli oba a jakmile jim došlo co ten druhý řekl podívali se na sebe.

„To nemyslíš vážně?!“ vyhrkli zase společně.

„V jakého vlka?“ zeptal se Harry.

„Co?“ Draco nějak nechápal co po něm chce.

„No jakého vlka sis vybral?“ upřesnil to Harry.

„Jo ták. Vlka bílého a ty?“ zeptal se pro změnu Draco.

„Já Vlka kanadského. Takže to je vpořádku,“ odpověděl Harry.

„Vlastně máš pravdu. Budem stejní a přesto jiní,“ přitakal Draco.

„Teď mi něco došlo...“ ozvala se Calipsa.

„A to je co?“ zeptal se hned Draco.

„Dva vlci co se rivali nazívají, se spřátelí a dohromady dají.“ „Předtím nikdo z nás nevěděl co to znamená, ale teď už ano. Nebo spíš ... teď už ti vlci dávají větší smysl. No ne?“ dokončila svůj monolog otázkou.

„No jo, máš pravdu. Úplně jsem na tu věštbu zapoměl,“ dal jí za pravdu Draco.

„Jo to já taky,“ přiznal se Harry. „Jo abych nezapoměl zítra mámá být v osm ráno u jezera. Bude tam na nás čekat dcera Rifi Flavena. Prý nás nejdřív nechá cvičit a pak se budem učit s mečem,“ informoval je Harry o tom, co je zítra v plánu.

„V osm ráno? Není to nějak brzo? Neříkám, že v tu dobu spím to fakt ne, ale stejně se mi to zdá brzy,“ ozvala se hned Kate.

„No možná trochu brzo to je, ale jestli se chceme něco naučit...“ nedokončil větu Harry.

„To je fakt. Ranní ptáče dál doskáče,“ odpoví Kate pohotově.

„Přesně. Líp se to už ani vysvětlit nedalo,“ usmál se na ní Harry. Kate se trochu začervenala, ale úsměv mu oplatila.

„Hele co teď budem vlastně dělat? Do večeře je ještě hodina a půl,“ ptal se Erik.

„Tak to vážně nevím,“ odpověděla mu Calipsa.

„Co kdybychom si zahráli Řachavého Petra?“ zeptala se Kate.

„To není špatný nápad, co vy na to?“ otočil se na všechny Erik. Draco, Calipsa i Harry mu dali za pravdu a tak šli. Byli do hry tak zažraní, že pro ně dokonce musela přijít Rowena s tím, že je už večeře. Po vynikající večeři se všichni vydali spát. Shodli se totiž na tom, že čím dřív půjdou spát, tím míň budou zítra unavení, když budou vstávat tak brzy.

*** Druhý den ráno. ***

Draca probudil křik. Podíval se na hodiny a když zjistil, že je čas vstávat vylezl z postele. Zrovna vycházel z pokoje, když ho málem srazila Kate, která utíkala před Erikem, který jak si Draco všiml byl mokrý od hlavy až k patě. Na snídani se potom dozvěděl, že Kate svého bratra probudila kýblem studené vody. Po snídani se všichni vydali za Flavenou, která na ně už čekala.

„Ahoj. Já jsem Flavena a budu vás učit s mečem, ale tu už jistě vítě,“ usmála se na ně.

„Ano, víme. Já jsem Erik a tohle je má sestra Kate,“ ukázal na dívku s ryšavými vlasy. „Calipsa,“ ukázal směrem, kde stála černovláska. „No a tohle je Draco a Harry,“ ukázal ještě na dva chlapce co stáli kousek od něj.

„Dobře. Dáme se do toho co říkáte?“ usmívala se na ně dál Flavena.

„Co vlastně budeme dělat?“ zeptal se Draco.

„Nejdřív vás nechám asi tak dva týdny cvičit, abyste si zlepšili kondici. Tím, ale vaše cvičení neskončí. Budete cvičit i když vás budu učit s mečem, aby jste si svou kondici udrželi. Budete cvičit každé ráno a večer,“ řekla jim svůj plán.

„A z čeho se skládá to cvičení?“ vyzvídala Kate.

„Budete běhat, řekněme tak hodinu, pak dřepy těch chci alespoň 100, dál pak kliky, kterých uděláte nejmíň 50. No a ještě uděláte pár sklapovaček. V podstatě mi je jedno kdy budete běhat a kdy to ostatní, záleži jen na tom, že cvičit musíte. Je vám to jasné?“ podívala se na ně s otázkou v očích.

„Ano je,“ odpověděli sborově.

„Mám ještě otázku. Ty budeš cvičit s námi?“ zeptal se zvědavě Erik.

„Ano, budu. Kdyby ne tak by hrozilo, že se na to vykašlete. A navíc cvičím tak jako tak,“ odpověděla mu Flavena. „Tak jsme domluvení a jde se cvičit,“ řekla a hned se rozeběhla. Ostatním nezbylo nic jiného než běžet za ní. Běhali celou hodinu a když doběhali vrhli se na dřepy. Kliky a sklapovačky si nechali na večer.

*** O dva týdny později. ***

„Tak dneska vás naučím něco o meči,“ řekla a hned vytáhla meč co jí vždy vysel u pasu.

„Hurá!“ začali jásat ostatní.

„Jo jo, jsem ráda, že se na to těšíte, ale teď buďte prosím potichu ať vám o něm mohu něco povědět.“ Když to parta slyšela, všichni okamžitě zmlkli.

„Díky. Takže, meče patří mezi chladné zbraně a skládají se z několika částí. Z hrotu, který je určený k bodání. Z čepele, která je určena pro řezání nebo k sekání. Ostří, záštity, někdy též nazývané příčky, to jsou nejdůležitější části meče, dále z jílce a hlavice, která slouží hlavně k vyvážení zbraně a lepší schopnost manévrovat se zbraní.“ Ukazovala jim jednotlivé části na svém meči, který byl perfektně vyleštěný.

„Každý národ si meč přizpůsobil, třeba někteří kovali meče s velmi malou záštitou, ale tenhle nedostatek vždy vyrovnali svou silou. Jiní teké neměli téměř žádnou záštitu, spoléhali na své štíty a častěji bojovali s kopím. Meč se postupem času stává součástí svého nositele, který si začne uvědomovat každý centimetr své zbraně, každý detail, jež mu předtím unikal. A nakonec je meč jediná věc, která nikdy nezradí. Z těchto důvodů svým mečům jejich pánové často dávali jména, která se mnohdy staly slavnějšími, než jména jejich nositelů. A být vámi, tak nikdy nesahám na cizí meč, majitel by si to mohl vzít osobně.“ Na chvíli se odmlčela, aby mohli vstřeba poznatky a poté opět pokračovala v přednášce.

„Existuje několik typů gotických mečů. Jednoruční meč, jedenapůlruční meč (meč Bastard) a obouruční meč. Každý typ má své výhody i nevýhody a mým úkolem bude vás s nimi seznámit. Začneme s jednoručím mečem, který je nejstarší. Používal se již v období před naším letopočtem. Tehdy byl, ale kratší než ho známe dnes. Ve středověku se délka pohybovala okolo metru, ale věšinou byl o něco kratší. Jíl.ec se držel v jedné ruce, takže ve druhé se mohl držet štít, což byla obrovská výhoda. Člověk s tímto mečem je také poměrně rychlí. Jedenapůlruční meč je typ meče, jež vznikl ve čtrnáctém století a jako bojová zbraň přetrval až do století šestnáctého. Zpočátku nesl hanlivé označení „meč Bastard“. Bastard bylo a je hanlivé označení pro nemanželské dítě. Zřejmě tím původci tohoto označení chtěli vyjádřit, že tento meč není plnohodnotným členem „rodiny mečů“. Byl to výborný kompromis mezi rychlostí a ovladatelností meče jednoručního a silou meče obouručního. Jílec byl delší oproti jílci jednoručního meče, aby se dal přidržovat druhou rukou, čepel byla také delší než u jednoručního meče, nejčastěji bylo provedení se žlábkem. Celková délka se pohybovala přibližně od metru do 130 centimetrů. Teptve v 15. století lidé pochopili jeho význam a výhody. Byl přijat mezi zbraně soubojové a tím se stal plnohodnotnou zbraní, šerm s tímto typem meče se začal studovat a vyučovat. No a třetí, tedy poslední meč je nejtěžší až 5 kilo a nejdelší (150 cm a více) ze všech. Kvůli jeho délce a váze byl jílec přizpůsoben pro uchopení oběma rukama. Nosil se přehozen přes rameno, protože vzhledem k jeho váze a délce by jej nešlo nosit u pasu. Meče s příchodem Baroka pomalu vymizely a začaly se používat kordy, ale o těch vám povím až jindy,“ usmála se na ně Flavena. „Pro dnešek je to všechno. Zítra se sejdem jako vždy,“ dodala ještě.

„Jasně. Tak ahoj,“ rozloučili se s ní děti.

„Ahoj“ odpověděla jim na pozdrav.

Partička přišla domů akorát na oběd. Když se naobědvali vyrazili na hodinu zvěromágství.

„Tak všichni už určitě víte co máte dělat, ale raději vám to připomenu,“ řekl Godrik, „nebo víte co? Povíte mi to sami. Třeba ty Draco, co se musí udělat, když se člověk chce proměnit?“ podíval se na blonďáka.

„No zevšeho nejdřív si musím představit zvíře, do kterého se chci proměnit. Musím znát stavbu jeho těla a kousek po kousku si představovat jak se v něj měním,“ vyprávěl Draco.

„Správně. A teď ty Harry, jak si přeměněný vrátí svou podobu?“ ptal se dál Godrik.

„Vrátí si ji tak, že pomyslí na to jak vypadal předtím. Kouzelníci, kteří používají zvěromágství delší domu už si to nemusí představovat, stačí když pomyslí na to, že chtějí být zase člověkem,“ řekl Godrikovi Harry.

„Také správná odpověď. Vidím, že to umíte takže se můžete dát do práce,“ usmál se na ně a děti ho s radostí poslechli.

Zrovna procházel kolem Kate, které se objevila černá srst a zadní tlapy, když ho vyrušilo vykřiknutí.

„Páni!“ byl to Erik, který koukal vyjeveně na vlka, který stál kousek od něj.

„Výborně Harry,“ řekl Godrik a pohladil vlka po hlavě. „Můžeš se proměnit zpátky,“ řekl a ustoupil. Vlk jen souhlasně zaštěkal. Chvíli se nic nedělo, ale potom se z předních tlap staly lidské ruce a ze srsti se stala normální kůže. Za chvíli tu místo vlka stál zase Harry. Potom se ještě chvíli zkoušeli proměnit, nakonec se to povedlo i Kate. Nechali toho teprve když je zavolali na večeři. Když se najedli šli si ještě zacvičit a pak už jen únavou padli do postelí, kde se nechali unášet do říše snů.